KATA tým karatistů dokázal navázat na akademické tradice – dovezl z AMS bronzové medaile

Pod záštitou FISU bylo ve dnech 18. až 22. června 2014 v Černé Hoře uspořádáno již 9. akademické mistrovství světa v karate. Turnaj, kterého se zúčastnilo přes tři a půl stovky závodníků z více než 40 zemí všech kontinentů, se uskutečnil v přímořském letovisku Bar, ve sportovní hale „TOPOLICA“ s hledištěm pro 5 000 diváků.

Do místa konání se česká výprava sedmi studentů (Jakub Debrecenyi (OU), Šimon Chmelár (MENDELU). Lenka Jůzová (MU). Nikola Krátká (UK). Veronika Mišková (MU), Filip Saidl (TU VŠB), Michal Slávik (MENDELU) s vedoucím Ing. P. Vrbíkem) přepravila zapůjčeným mikrobusem a náročnou cestu se nám podařilo urazit zhruba za 17 hodin.

Celá soutěž byla velice dobře organizačně připravená, registrace českých závodníků i jejich převážení proběhlo naprosto hladce. Příjemné bylo i to, že výprava byla ubytována pohromadě, v pěkném hotelu KORALI (kde bylo ubytováno i hodně českých turistů), navíc v bezprostřední blízkosti pláže.

V první den soutěže (ve čtvrtek) byly na pořadu kategorie KATA jednotlivců a KUMITE nejtěžších vah (+84 kg mužů a +68 kg žen, bez naší účasti).

V kategorii KATA mužů (22 závodníků) nastoupil v prvním kole Jakub Debrecenyi proti A. Gardnerovi (GBR). Svoji kata Empi zacvičil s velikým odhodláním, bohužel se ale nevyvaroval malého zaváhání při doskoku a já jsem se tak trochu obával o výsledek, nicméně rozhodčí se přiklonili na Jakubovu stranu (vyhrál 4:1), takže mohl dál pokračovat v soutěži. Ve druhém kole nastoupil proti A. Watsonovi (USA) a kata Gojushiho zacvičil bezchybně (možná ale s příliš dlouhými pauzami), jenže se tentokrát rozhodčí přiklonili na stranu soupeře (1:4). Bohužel pak Američan prohrál se Slovákem M. Urikem (který skončil celkově 3.), takže jsme ztratili i možnost repasáže. V KATA žen (26 závodnic) nás reprezentovala Veronika Mišková, která hned v prvním kole narazila na největší favoritku Japonku Kiyou Shimizu, a i když svoji kata Paiku zacvičila dobře, prohrála (0:5). Nicméně postoupila alespoň do repasáže, kde narazila na M. Markovou (SUI), kde si obě vybraly kata Anan a Veronika ji zacvičila lépe, takže zaslouženě vyhrála (4:1). Další soupeřkou byla M. Fursava (BLR), se kterou Veronika i přes svoji nejlépe zacvičenou katu (Kushanku) prohrála (1:4), a získala tak jen 7. místo.

Druhý den (v pátek) jsme nastupovali ve dvou kategoriích KUMITE. V kategorii do 75 kg (25 závodníků) náš Šimon Chmelár postoupil bez boje do druhého kola, kde na něho čekal dobrý obranář J. Georgas (AUS). Do poloviny zápasu bylo střetnutí docela vyrovnané, Šimon prohrával jen 1:2 a zdálo se, že vyčkává na svoji příležitost zaútočit kopem, nicméně nervově nevydržel a začal útočit rukama, což nahrálo soupeři, který snadno bodoval z protiútoku a hladce vyhrál (1:9). V dalším kole potom Australan prohrál s pozdějším vítězem Da Costou (FRA), takže bylo i po repasáži.

Poté přišla na řadu naše Lenka Jůzová v kategorii do 61 kg (23 závodnic). I Lenka postoupila do druhého kola, kde nastoupila proti velice dobré A. Connelové (GBR), která pak skončila třetí). Hned v úvodu se Skotce podařil překvapivý kop (ura-mawashi) na hlavu a bylo po zápase. Lenka se potom usilovně tlačila v kombinacích do útoku, ale bodovala jen Skotka z kontra. Do konce zápasu Lenka nestačila změnit taktiku a prohrála před časovým limitem (0:8).

Třetí den (v sobotu) zahájila v kategorii do 55 kg (21 závodnic) Nikola Krátká. V prvním kole nastoupila proti průměrné D. Bujanové (CRO), na kterou však nestačila a prohrála (0:2). Chorvatka hned v dalším kole prohrála s Francouzkou, taky s nulou, takže už nebylo co řešit. Tím se naše hlavní naděje začaly upírat ke kategorii KATA týmu mužů (8 týmů). Domnívali jsme se, že alespoň v prvním kole máme příznivý los, když soupeřem nám byl tým z Velké Británie. Náš tým nastoupil ke svému prvnímu vystoupení na akademické soutěži ve složení Jakub Debrecenyi, Filip Saidl a Michal Slávik. Po vzájemné domluvě jsme riskli pro první kolo kata Empi a klukům se cvičení docela povedlo. Nicméně, když Angličané zacvičili svoji kata Gojushiho až nečekaně dobře, tak jsem se začal obávat, zda vůbec vyhrajeme. Nakonec jsme však přece jen vyhráli (3:2). V boji o finále nás pak čekal velice zdatný tým Japonska (pozdější vítěz, ve finále porazili Egypt 3:2). Věděli jsme, že nemáme co ztratit, z kluků opadla nervozita a svoji kata Jion zacvičili jak nejlépe mohli, nicméně to na Japonce nestačilo a prohráli jsme (0:5). Pak už na nás čekal rozhodující boj o třetí místo, s velmi silným týmem z Iránu. My jsme si vybrali kata Gojushiho, Iránci kata Unsu. Domnívám se, že po vzájemně vyrovnaném výkonu rozhodovala BUNKAI, která se klukům značně povedla, takže jsme mohli slavit docela nečekané vítězství nad Iránem (3:2) a získat tak bronzové medaile. Tím se klukům podařilo navázat na tradici akademických kata týmů a získat v pořadí již sedmou medaili (doposud 1x stříbro, 3x bronz pro muže a 2x bronz pro ženy). Doufám, že byli kluci dodatečně rádi, že jsme se přípravě na BUNKAI věnovali i den před soutěží na pláži.

Závěrem byla na pořadu soutěž KUMITE týmů mužů i žen (22 týmů žen). Kategorii mužů jsme neobsadili, takže zbývaly už jen holky.

Naše děvčata nastoupila proti favorizovaným Slovenkám ve složení Veronika Mišková, Lenka Jůzová a Nikola Krátká. Jak se dalo očekávat, hladce prohrály (0:2), takže jsme jen čekali, zda se Slovenkám podaří dostat až do finále, což se jim ale nepodařilo, protože ztroskotaly na Japonkách. Tím pro nás celá soutěž skončila. Jinak o tom, že se soutěž těšila značné divácké pozornosti, svědčí m.j. také osobní návštěva českého atašé pana K. Rotrekla přímo na soutěži.

Domnívám se, že je vhodné si uvědomit, že pro nás na akademickém mistrovství světa už není lehkých soupeřů a každého, i jednotlivého vítězství je nutné si náležitě považovat. Pokud budeme dál chtít uspět na akademickém poli, bude potřeba zajistit do budoucna více kontaktů s kvalitnější zahraniční konkurencí a také změnit přístup k tréninku. Všichni zájemci o „akademické tričko“ se budou moci příští rok náležitě předvést na evropském mistrovství univerzit, které se bude konat v Podgorici.

Závěrem bych chtěl poděkovat panu Markovi Kubínovi, který si i přes rodinné povinnosti udělal čas a v rámci svých možností podpořil naši cestu. Za významnou podporu chci také poděkovat ČAUS, že nám vůbec tuto reprezentaci českého karate umožnila.

Autor: Ing. Petr Vrbík